Jsme malá rodinná chovateská stanice, stálého flatíka máme většinou jen jednoho a je součástí rodiny s dětmi a asi dalšími deseti zvířaty. ( Momentální stav domácnosti je 3 děti, 2 psi, 2 kočky, 6 různých druhů hlodavců, sem tam nějaký pták a rybičky).

Prvním naším věrným kamarádem byla Arinka – zlatá retrívřice. Je to už 25 let. Byla nesmírně inteligentní a její přátelská povaha nás jen utvrzovala v tom, že retrívr je to pravé plemeno pro nás, pro děti, pro další zvířecí kamarády. Ke sklonku jejího života jsme začali hledat nové štěně, které by jí ještě trochu rozveselilo. Venku před domem jsme potkali malého fletíka, který nás okouzlil. Začali jsme vyhledávat informace o dalších retrívřích plemenech. Líbilo se nám, že fletíci jsou takové štíhlejší atletičtější konstituce a přitom podobné povahy- stejně laskavé, i když temperamentnější. Také jich u nás v té době nebylo ještě tolik jako zlaťáčků či labradorů. A tak začalo prohledávání inzerátů a netrvalo dlouho a jeli jsme se na miminka podívat a hned si vybrali psí holčičku Connie. Díky Arince proběhla její aklimatizace v novém domově velmi dobře a i naše babička pookřála.

Connie vyrostla v dalšího věrného kamaráda, přátelského a důvěřivého ke všem. Jelikož fletíci dospívají později, ještě ve 3 letech to byla velmi hravá a veselá fenečka, která milovala aportky všeho druhu, hlavně balonky a létající talíř, který dokonce upřednostnila i před jiným psím kamarádem. Po přestěhovaní z bytu do domku se zahradou jsme se rozhodli pro její uchovnění a pustili se do výstav a zkoušek. Vzhledem k tomu, že už měla Connie 3 roky a kousek, museli jsme s sebou hodit a tak jsme našli nejbližší akce a už jsme pilně trénovali běhání na vodítku, postoj a následně pilovali aportek a poslušnost na zkoušky. Vše jsme zdárně krok za krokem zvládli a založili si před 10ti lety vlastní chovatelskou stanici Věrný kamarád. S Connie jsme si užili dva vrhy štěňátek a potom jí dopřáli zasloužený klid. 

Poté, co nás Connie opustila, jsme zůstali chvilku bez pejska, ale brzy se nám začalo stýskat. Chtěli jsme malou změnu a tak jsme zvažovali fletku s hnědou barvou. Nakonec jsme rozhodování byli ušetřeni, když se v námi vyhlídnutém vrhu narodila pouze jedna fenečka. Hnědá. A bylo jasno. Do rodiny nám přibyl další člen - s hnědou srstí a zpočátku velmi ostrými zuby se jménem Sunny. Nakonec nám z ní vyrostla krásná, velice chytrá a zdravě sebevědomá psí slečna. Pod psychickým nátlakem a citovém vydírání ze strany dospívající dcery (že chce štěňátka :-) ), jsme se znovu pustili do kolotoče uchovňování. Pilně jsme cvičili a nakonec vše úspěšně zvládli i když načasování během pandemie a zákazu všech akcí nebylo jednoduché.

Během dlouhého čekání na štěňátka už jsme to nevydrželi a nečekaně nám do rodiny přišla Izzy. (Pssst, je to čivava, ale myslí si o sobě , že je flatík). Pes vážící 2,5 kg je pro nás chovatelská a výchovná výzva, ale zatím je kombinace maxipes a minipes ohromná legrace.