Prvním naším věrným kamarádem byla Arinka – zlatá retrívřice. Byla nesmírně inteligentní a její přátelská povaha mě jen utvrzovala v tom, že retrívr je to pravé plemeno pro nás, pro děti, pro další zvířecí kamarády. Ke sklonku jejího života jsem začala hledat nové štěně, které by jí ještě trochu rozveselilo.  Venku před domem jsem potkala malého fletíka, který mě okouzlil. Začala jsem vyhledávat informace o dalších retrívřích plemenech. Líbilo se mi, že fletíci jsou takové štíhlejší atletičtější konstituce a při tom stejné povahy a také, že jich u nás není ještě tolik jako zlaťáčků či labradorů. A tak začalo prohledávání inzerátů a netrvalo dlouho a jeli jsme se na miminka podívat a hned si vybrali psí holčičku Konýsku. Díky Arince proběhla její aklimatizace v novém domově velmi dobře a i naše babička pookřála.
 
Konýska vyrostla v dalšího věrného kamaráda, přátelského a důvěřivého ke všem. Jelikož fletíci dospívají později, ještě ve 3 letech to byla velmi hravá a veselá fenečka, která milovala aportky všeho druhu, hlavně balonky a létající talíř, který dokonce upřednostní i před jiným psím kamarádem. Po přestěhovaní z bytu do domku se zahradou jsme se rozhodli pro její uchovnění a pustili se do výstav a zkoušek. Vzhledem k tomu, že už měla Konýska 3 roky a kousek,  museli jsme s sebou hodit a tak jsem našla nejbližší akce a už jsme pilně trénovali běhání na vodítku, postoj a následně pilovali aportek a poslušnost na zkoušky.Vše jsme zdárně krok za krokem zvládli a založili si vlastní chovatelskou stanici Věrný kamarád.